Kariéra a vzděláváníFakultní nemocnice Olomouc

Profesor Josef Zadražil: Funkce děkana je pro mě výzva a závazek

V první polovině letošního roku zažil dva významné životní milníky: v rodinném kruhu oslavil pětašedesáté narozeniny a byl zvolen novým děkanem Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Do své nové funkce se přesunul na začátku června po více než sedmi letech v čele III. interní kliniky – nefrologické, revmatologické a endokrinologické Fakultní nemocnice Olomouc. Na ní hodlá jako lékař působit i nadále, spojení funkcí děkana a přednosty však odmítl už ve svém programovém prohlášení. „Vést fakultu je obrovský závazek, na který se moc těším,“ říká prof. MUDr. Josef Zadražil, CSc.

Životní jubileum a nová zodpovědná funkce u vás přišly prakticky zaráz. Co z toho vnímáte vy osobně jako větší změnu?

Určitě zvolení děkanem lékařské fakulty. Moje narozeniny jsme oslavili s rodinou, jinak jsem to ani příliš nevnímal. Naopak děkanská hodnost je velká výzva a závazek a po celé další čtyři roky v čele fakulty se budu snažit maximálně pracovat. Navzdory narozeninám si zřetelně uvědomuji, že ještě nechci opouštět ten pracovní kolotoč. (smích)

Do děkanského křesla jste usedl 1. června, jste tedy prakticky ještě na začátku. Jak se na tuto svou profesní etapu těšíte?

Moc. Už teď mám zcela jasnou představu, že se se svým týmem podíváme na strukturu, obsah i formu výuky. Zároveň si velmi dobře uvědomuji vynikající pozici olomoucké lékařské fakulty mezi ostatními v rámci České republiky a vnímám tudíž obrovský závazek vyplývající z jejího vedení. Za klíčové rovněž považuji úzké spojení Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc, což je velmi pozitivní věc. Ne všude u nás či na Slovensku tomu tak je. Někde se vzájemné vztahy rozbily, zatímco tady se tak nestalo a vzájemná podpora je skutečně konstruktivní.  

Jak budete vzpomínat na své působení v čele III. interní kliniky, kde jste dlouhé roky pracoval a jako přednosta ji vedl přes sedm let?

V prvé řadě musím říct, že jsem kliniku zdědil ve velmi dobrém stavu po emeritním přednostovi profesoru Ščudlovi. Vzorně se o ni staral a měl tu špičkové spolupracovníky, které si pečlivě vybíral. Zároveň také budoval strukturu kliniky, která je specifická tím, že je multioborová. Je tady nefrologie, revmatologie, endokrinologie, dříve tu byla i hematologie, což bylo ale nepřirozené spojení. S příchodem diabetologie se tento obor přesunul pod Hemato-onkologickou kliniku, kam zcela logicky patří. Prospělo to všem stranám, na naší klinice se následně podařilo rozvinout revmatologii, osteologii a především nefrologii, kterou máme jako jedno z mála pracovišť u nás v plném rozsahu včetně transplantačního centra. Jsme jednou z posledních velkých multioborových klinik v republice a mě osobně jako stávajícího přednostu těší, že je velmi dobře personálně zabezpečena. Dobré pracoviště totiž nedělají výstavné a moderní budovy, ale lidé, kteří na něm pracují.

Vy sám jste přitom kdysi začínal na I. interní klinice…

To je pravda, ale byl jsem tam poměrně krátce. V Olomouci je čtvrté nejstarší dialyzační středisko v republice, které tou dobou již kapacitně nedostačovalo. Naštěstí se dostavěla III. interní klinika, pod kterou toto středisko přešlo, a já tehdy dostal nabídku, zda bych nešel dělat nefrologii. Volil jsem mezí ní a endokrinologií a vybral jsem si. Tak jsem se dostal na III. interní kliniku, kde už se v té době dělala řada odborností. Za svůj největší úspěch v roli šéfa III. interní kliniky považuji zmíněný odsun části onkohematologie, která zde byla umístěna velmi nepřirozeně, a spojení diabetologie s endokrinologií. Tým lékařů diabetologického centra pod vedením docenta Karáska vykonal za tu dobu dlouhou cestu ke zlepšení úrovně diabetologie v rámci olomoucké fakultní nemocnice. Dnes jsou na naší klinice denně k dispozici čtyři odborné ambulance cílené jen na diabetologii a deset ambulancí celkem. Troufnu si tvrdit, že se nám tento obor podařilo u nás resuscitovat a samotní diabetologové jsou velmi spokojeni s podmínkami, v nichž jej mohou dále rozvíjet.

Chce se vám za daného stavu vůbec kliniku opouštět?

Především vím, že ji předávám do vynikajících rukou svého nástupce, profesora Pavla Horáka. Čímž křeslo přednosty opouštím zcela klidný. Na druhou stranu to není odchod úplný, alespoň jednou týdně tu budu mít poradnu plus povedu výuku. A jsem přesvědčený, že mí kolegové a následovníci budou pokračovat v nastoleném trendu.

S čím jdete do nové funkce a profesní etapy vašeho života?

Chtěl jsem, aby to byl přechod co nejvíce plynulý, proto jsem první schůzky absolvoval už v dubnu po svém zvolení novým děkanem. Jako svůj prioritní úkol vnímám přípravy na změny v pregraduální výuce. Musíme si uvědomit, že za poslední roky se počet medicínských informací zhruba zdvojnásobil. Musíme se proto zamyslet nad způsobem jejich předávání studentům, nad přechodem od pouhého memorování k práci s informacemi. A neméně důležitým úkolem je zabezpečení plnění schváleného Národního programu, který reaguje na nedostatek lékařů. Podle něj se každý následující rok přidá všem lékařským fakultám v České republice zhruba půl miliardy korun. Za jedenáct let to bude celkem 6,8 miliardy. Mám připravenou metodiku, podle které se budou tyto prostředky rozdělovat mezi jednotlivé ročníky.

Představil jste už také svůj tým nejbližších spolupracovníků. Jaký podle vás je?

Jsem přesvědčen o tom, že na pozicích proděkanů budou velmi kvalitní odborníci, pedagogové i vědci. Dle mého názoru je to perfektně složený tým, který z poloviny kombinuje zkušenost a z druhé nováčkovský elán. Tím by měla být zajištěna i potřebná kontinuita. Jako děkan chci vnímat fakultu jako celek a opírat se o týmové hráče. Celé nové vedení má před sebou úkol řešit věci ve prospěch celé fakulty a s co možná největším souhlasem napříč akademickou obcí.

Už jste zmínil, že si velmi ceníte úzké a pozitivní vazby mezi lékařskou fakultou a fakultní nemocnicí. Proč je podle vás tak důležitá?

Nemocnice je přirozenou základnou pro výuku v klinických oborech a nejen z tohoto pohledu je skvělé, že mezi oběma institucemi funguje velmi otevřená a přátelská spolupráce. Její pokračování je zásadní předpoklad pro další rozvoj obou institucí. Proto budu maximálně prosazovat a podporovat vzájemnou koordinaci postupů ve výukové, vědecko-výzkumné a léčebně-preventivní činnosti a také pokračování a kultivaci absolventského programu obou institucí. Rozvíjet však chci také spolupráci s Vojenskou nemocnicí Olomouc a dalšími zdravotnickými zařízeními v regionu.

Jedním z problémů, které lékařskou fakultu trápí, je zajištění dostatečných prostor pro výuku. Jaké máte plány v tomto směru?

Mezi plánovanými investicemi je výstavba nového multifunkčního sálu pro 400 posluchačů, takový totiž v současnosti citelně chybí. Ve spolupráci s fakultní nemocnicí chceme rozšiřovat výukové nebo víceúčelové prostory přímo na klinikách. V plánu je rovněž rozšiřování přístrojových i prostorových možností pro výuku na simulátorech. Velkou rezervu vidím rovněž ve spolupráci mezi naší fakultou a Fakultou zdravotnických věd Univerzity Palackého. Pokud by se podařilo kooperovat úžeji, byla by tu možnost sdílení výukových prostor a dalších služeb pro studenty obou fakult. A když už jsme se dotkli investic, počítáme i s dokončením oprav původní budovy Teoretických ústavů, což s prostorem pro výuku také úzce souvisí.

Funkce děkana je bezpochyby nesmírně časově náročná. Jak se to dotkne vašeho osobního a rodinného života?

Musím se přiznat, že je to věc, která mě trochu trápí. Nicméně věřím, že se to nějak udělá a zvládne. I ve funkci přednosty kliniky se málokdy vyskytne den, kdy si netahám práci a papíry domů, takže už to vcelku důvěrně znám. Držím se zásady, že na co člověk chce, na to si čas udělá. A naopak. Nicméně vím, že jsou určité povinnosti a aktivity, na které nelze říct ne. Počítám s tím, že takových citelně přibude, ale to k tomu už patří.