Čeština

Mount Everest v lidské hlavě

MUDr. Ondřej Kalita, Ph.D.

Narodil se v roce 1972 v Ostravě. Studia všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ukončil v roce 1997 a ve stejném roce nastoupil na Neurochirurgickou kliniku Fakultní nemocnice Olomouc, kde působí dodnes. První atestaci z chirurgie získal v roce 2000, v roce 2005 získal titul Ph.D. a o rok později pak atestoval v oboru neurochirurgie. V lednu 2016 úspěšně dokončil studijní program MBA. V současné době je vedoucím lékařem centra Neuroonkologické sekce České onkologické společnosti ČLS JEP ve FN Olomouc. S manželkou a dvěma syny žije v hanácké metropoli. Mezi jeho koníčky patří sport, zejména cyklistika, lyžování a badminton.

Neurochirurg Ondřej Kalita: Velké výzvy a složitost oboru mě baví

„Je to nejsložitější orgán v celém známém vesmíru,“ říká o mozku neurochirurg Ondřej Kalita. Z jeho slov je cítit respekt. Ale i zvědavost. Je jedním z těch, kdo se na cestu do hlubin řídící jednotky lidského těla vydává znovu a znovu prakticky každý den. Patří rovněž mezi několik málo českých specialistů, kteří se soustředí na neuroonkologii, jednu z nejobtížnějších oblastí neurochirurgie. Pokroky v léčbě zhoubných nádorů mozku jsou celosvětově malé. Přesto se odborníci nevzdávají. „Umíme zatím plně vyléčit nebo výrazněji prodloužit život jen části nemocných. Ale právě i kvůli nim má naše práce smysl,“ míní lékař.

Přestože pochází z lékařské rodiny, nebylo prý rozhodnutí Ondřeje Kality studovat medicínu od počátku tak jednoznačné. „Podvědomě jsem se bránil jít ve šlépějích mého otce, ale nakonec jsem přece jen na medicínu šel. Otec je neurolog a zprostředkoval mi ten neskutečně zajímavý svět lidského mozku, ale já jsem se ho navíc chtěl i dotknout. To mi umožnila právě neurochirurgie, která mě lákala zejména tím, že směřuje k jasnému řešení,“ vysvětluje svou volbu.

Po studiích měl štěstí. Dostal se k oboru, který jej zajímal a jemuž se chtěl věnovat. Nastoupil hned po absolvování lékařské fakulty na Neurochirurgickou kliniku Fakultní nemocnice Olomouc a stal se tak žákem docenta Miroslava Vaverky, současného přednosty kliniky. „Po odborné stránce nás vyučil všechny, kdo jsme dnes členy lékařského týmu olomouckého neurochirurgického pracoviště. Já jsem se na klinice postupně propracoval k problematice neuroonkologie a neuropatologie. Nádory mozku se dělí do několika skupin, a zatímco nádory mozkových obalů a jiných částí mozku jsou vesměs vyléčitelné, nádory gliální, rostoucí přímo z vlastní mozkové tkáně, patří mezi nejobtížnější část neuroonkologie. Je to oblast neradostná, ale s velkým potenciálem vývoje do budoucnosti. Je sice pravda, že v léčbě těch nejzhoubnějších nádorů mozku jsou pokroky v medicíně zatím oproti jiným oblastem neurochirurgie minimální, ale i tady se vždy najde čtyři nebo pět procent lidí, kterým dokážeme prodloužit život až o tři roky. A nejenom pro ně má naše práce význam, je i hledáním nových cest pro ty ostatní.  V celém světě pracuje spousta špičkových týmů – včetně Olomouce – na zlepšení perspektivy těchto pacientů,“ říká Ondřej Kalita.

Na území České republiky pracuje celkem osm neuroonkologických center, jedno z nich právě ve Fakultní nemocnici Olomouc. Ondřej Kalita je vedoucím lékařem tohoto centra. Každé úterý do jeho neuroonkologické poradny přijdou až tři desítky pacientů ať už léčených i nových. Olomoučtí odborníci ročně nově diagnostikují nádor mozku u přibližně tří stovek nemocných. Stejný je i počet operovaných za rok, přičemž dvě třetiny z nich odoperují společně přednosta Miroslav Vaverka a Ondřej Kalita. „Snažíme se neustále zavádět nové postupy a metody. Například u mladších lidí s gliálním nádorem mozku jsme v posledních letech zásadně změnili strategie léčby. Od konzervativního postupu jsme přešli k léčbě více radikální. Dá se říct, že nádor si uvnitř mozku vytváří ostrůvek atypické tkáně, své mikroklima, aby se mu tam dobře žilo. My se snažíme mu to prostředí chirurgickým zásahem stále ničit. Nádor mozku nelze nikdy odstranit celý, a proto je naší snahou operovat maximálně radikálně a přitom bezpečně i za cenu opakované operace v časovém odstupu. Ozařování je možné využít většinou jen jednou, a proto tuto možnost vždy pečlivě zvažujeme. K tomu máme už k dispozici chemoterapii a v blízké budoucnosti snad i další léčebné možnosti, jako je biologická léčba nebo imunoterapie. Naši pacienti s gliálním nezhoubným nádorem mozku dnes přežívají i patnáct let,“ líčí úspěchy neurochirurg a připomíná i další nádorové procesy postihující například obaly mozku, mozkové nervy nebo podvěsek mozkový, které jsou dnes olomoučtí odborníci schopni chirurgicky zcela vyléčit.

Ondřej Kalita se spolu s dalšími kolegy z Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého věnuje také neuroonkologickému výzkumu. „Vytvořili velmi dobře propracovaný systém sledování různých typů nádorů mozku, už několik let systematicky provádíme sběr vzorků a ukládáme informace důležité pro výzkum,“ popisuje.

Jako jediný klinický lékař byl součástí vědeckého týmu uznávaného českého vědce profesora Jiřího Bártka, spolu s ním loni v prosinci získal Cenu ministra zdravotnictví za výzkum problematiky glioblastomu, vůbec nejzhoubnějšího typu nádoru mozku. Velké výzvy a složitost oboru, to Ondřeje Kalitu na neurochirurgii baví. „Je v tom i touha porvat se s problémem přímo, možnost vstoupit do tak složitého systému, jakým mozek je, a provést operaci bez následků pro pacienta. Je to podobné, jako když se ptají horolezce, co je základem úspěchu při zdolání Mount Everestu. Musíte být zdravě sebevědomý, ale i dostatečně pokorný,“ říká odborník a připomíná citát zakladatele moderní chirurgie gliomů Gazi Yasargila, uznávaného neurochirurga tureckého původu žijícího ve Švýcarsku.

„Říká se v něm – jeden mozek se snaží pomoci druhému, chovejte se důstojně. Toho se na našich operačních sálech držíme,“ podotýká lékař. Na klinice se nevěnuje pouze operacím nádorů, ale podílí se i na chirurgické léčbě pacientů s onemocněním páteře nebo lidí po úrazech hlavy a páteře. „Vždycky po dokončení operace jsem napjatý. Čekám, až pacient ještě v anestezii pohne rukou, nohou. Když to udělá, napětí ze mě spadne a uvědomím si pocit štěstí. Na chvilku necítím zemskou tíži, dá se to přirovnat k euforickým sportovním zážitkům, ale příměry budou vždy pokulhávat. Cítím uspokojení i za pacienta, že to dobře dopadlo,“ dodává Ondřej Kalita.

© Copyright Fakultní nemocnice Olomouc 2018. All Rights Reserved. Prohlášení o použití cookies.