Čeština

Marie Nakládalová: Pracovní lékařství je zajímavý a rozsáhlý obor

doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D. (*1954 v Olomouci)

Přednostka Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice Olomouc, místopředsedkyně výboru Společnosti nemocí z povolání ČLS JEP a výboru Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP, členka Výboru pro sociálně zdravotní politiku Rady vlády pro BOZP. Absolventka gymnázia v Hranicích a olomoucké lékařské fakulty. V roce 2006 byla jmenována docentkou v oboru vnitřní lékařství a v roce 2007 byla jmenována přednostkou Kliniky pracovního lékařství FN Olomouc, jejímž vedením byla pověřena již od roku 2002. Svou profesní kariéru začala v roce 1979 na interním oddělení nemocnice v Hranicích, už po roce se však přesunula na olomouckou Kliniku pracovního lékařství, kde s výjimkou mateřské dovolené působí doposud. Je autorkou a spoluautorkou 147 odborných prací publikovaných a naší i zahraniční literatuře, 2 monografií a řady studijních materiálů. Je držitelkou stříbrné medaile za rozvoj UP v Olomouci a také držitelkou medaile prof. Teisingera za zásluhy o rozvoj oboru pracovní lékařství. Je vdaná, má dva syny. Žije v obci Kožušany-Tážaly nedaleko Olomouce, ale protože vyrůstala na Valašsku v Beskydech, mezi její koníčky patří vedle četby také pobyt na horách.

S Klinikou pracovního lékařství Fakultní nemocnice Olomouc spojila prakticky celý svůj profesní život. V jejím čele stojí už sedmnáct let a ve funkci přednostky oslavila letos v červenci půlkulaté životní jubileum, po jehož dosažení už řada lidí pomýšlí na zasloužený odpočinek. Doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D. má však se „svou“ klinikou ještě řadu plánů, k jejichž uskutečnění by sama ráda dopomohla.

Jak jste si užila letní narozeninové oslavy? Stály za to?

Popravdě řečeno jsem je tolik neprožívala. Oslavy probíhaly v rámci rodiny, na klinice jsme je spojili i s dalšími jubilei. Vzhledem k tomu, že jsme dobrý kolektiv, scházíme se při  podobných příležitostech i mimo práci. Zveme rovněž bývalé spolupracovníky, kteří jsou již v důchodu. A když o tom tak přemýšlím, těch oslav je letos několik. Měli jsme sraz po padesáti letech se spolužáky ze základní školy a budeme mít také absolventský sraz studentů lékařské fakulty, s nimiž jsme končili v roce 1979.

Vy jste sice už téměř čtyřicet let pracovně spjata s klinikou, kterou nyní vedete, po absolvování fakulty jste však začínala jinde.

Po promoci jsem si přála nastoupit na internu do olomoucké fakultní nemocnice. Podala jsem si žádost, ale nebylo tehdy volné místo. Začínala jsem tedy na interním oddělení nemocnice v Hranicích, byli tam tehdy i někteří neurologičtí pacienti a noční služby jsme sloužili i na infekčním oddělení. Na toto období vzpomínám velmi ráda, byla to dobrá nemocnice, kde panovalo rodinné prostředí. Po roce mě oslovila olomoucká fakultní nemocnice, zda bych neměla zájem nastoupit na Kliniku pracovního lékařství. Ta se tehdy stěhovala do nových prostor, kde přibyla lůžka a tak bylo zapotřebí více lékařů.

Jak se tehdejší klinika lišila od té dnešní? Dají se za těch bezmála čtyřicet let vypozorovat nějaké výraznější změny?

V té době bylo na klinice hodně pacientů s interními diagnózami. Týkalo se to například i horníků z Ostravska. Tam chyběla lůžka a pacienti nejen z důlního průmyslu byli na kliniku posíláni zejména v těžších případech a také k nezávislému posouzení jiným pracovištěm v kraji – tehdy jsme patřili do Severomoravského kraje. Z pohledu diagnóz tady bylo daleko více pacientů se zaprášeními plic různého druhu a s otravami. Dnes i vlivem útlumu těžkého průmyslu převládají spíše poškození pohybového aparátu a nervů horních končetin v důsledku jejich přetěžování, alergická onemocnění a také je bohužel více onemocnění z azbestu než před třiceti čtyřiceti roky, protože tato onemocnění se objevují i po mnohaleté latenci od ukončení expozice. Sklízíme tak negativní plody dřívějších vysoce rizikových pracovních podmínek. Jsou ale i pozitivní změny, například zavedením očkování proti žloutence typu B výrazně ubylo těchto profesionálních onemocnění, zejména u zdravotníků. Klinika se v posledních letech také více zaměřuje na preventivní pracovnělékařskou péči.

Za své působení na klinice jste zažila i jedno její velké stěhování. Jak tedy došlo k tomu, že dnes pracovní lékařství nalezneme v budově P na ulici I. P. Pavlova?

Když jsem na kliniku nastupovala, stěhovala se do prostor budovy, kde se dnes nachází Klinika plicních nemocí a tuberkulózy a Onkologická klinika. V 90. letech se na plicní klinice budovala spánková laboratoř a bylo zapotřebí pracoviště rozšířit. Navíc došlo v nemocnici k reorganizaci v souvislosti s dostavbou modrého monobloku. Stávající prostory v budově P nám uvolnila plastická chirurgie, která se přemístila do monobloku.

Tou dobou už jste byla s olomouckým pracovním lékařstvím pevně spjata, není-liž pravda?

Když jsem v roce 1980 nastoupila, stále jsem tíhla k interní medicíně. Plánovala jsem udělat si atestaci z interny s tím, že se potom uvidí. Postupně jsem však k pracovnímu lékařství přilnula a rozhodla se u něj zůstat. Je to totiž velmi různorodý a tím i zajímavý obor, zabývá se nejen samotným zdravotním stavem pacientů, ale i jejich pracovním prostředím. Jeho součástí jsou specifické vyšetřovací diferenciálně diagnostické postupy, velký důraz je kladen na preciznost. Zajímavá je i další stránka naší práce – tím, že je naše činnost částečně posudková, musíme být v maximální míře objektivní a respektovat pravidla, často daná i legislativně.

Jak byste popsala současnou Kliniku pracovního lékařství a co je základem vaší činnosti dnes?

Ve zkratce lze stále říct, že nás zajímá vztah zdraví a práce. Vyšetřujeme pacienty na žádost praktiků a specialistů i samotných pacientů v případech podezření na onemocnění související s prací. Jako jediní v Olomouckém kraji máme povolení Ministerstva zdravotnictví ČR k posuzování a uznávání nemocí z povolání. Pacienty s profesionálními poškozeními máme dále v dispenzární péči. Díky interdisciplinárnímu charakteru našeho oboru spolupracujeme s řadou klinik a oddělení. Zázemí fakultní nemocnice je pro naši práci moc důležité, a to i v naší další činnosti, kterou jsou pracovnělékařské služby, dříve známé jako závodní preventivní péče. Poskytujeme je pro zaměstnance naší nemocnice a pro zhruba osmdesátku firem. Nesmím opomenout, že jsme také akreditovaným pracovištěm pro specializační vzdělávání lékařů, stážují u nás zájemci nejen z našeho kraje, ale třeba i z Ostravska a části Čech. Vyučujeme také studenty Lékařské fakulty i Fakulty zdravotnických věd. Aktuálně jsme rovněž školicím pracovištěm pro čtyři doktorandy. Co se členění kliniky týká, jsou zde zřízeny tři ambulance, dvě pro všeobecnou pracovnělékařskou problematiku a jedna pro zaměstnance nemocnice. Není tu pouze lůžková část. V případě potřeby poskytujeme terapii u nemocí souvisejících s prací ambulantně, případně hospitalizujeme pacienty na III. interní klinice, s níž máme výbornou spolupráci.

A zapomenout určitě nesmíme ani na vaše očkovací centrum…

Samozřejmě. V současné době u nás v rámci Centra očkování a cestovní medicíny provádíme takzvané očkování na vyžádání, tedy očkování samoplátců. Tradici má na naší klinice péče o služebně vyjíždějící do zahraničí, dnes však poskytujeme poradenství i těm, kteří cestují do zahraničí například individuálně za turistikou. Méně často se na nás obracejí lidé i po návratu z cest s potížemi, které mohou souviset s pobytem v zahraničí.

Je ještě něco, čím je vaše pracoviště mimořádné a třeba i vyhledávané veřejností?

Naším specifikem je mimo jiné zátěžová prstová pletysmografie, vyšetřovací metoda, která odhaluje některé poruchy periferního prokrvení končetin. Tuto provádíme jak v rámci pracovnělékařských služeb pro desítky zaměstnavatelů, tak na žádost specialistů při podezření na tato onemocnění. Dále jsme ve fakultní nemocnici zavedli takzvanou vakuum-kompresivní terapii. Principem léčby je plynulé střídání fáze pozitivního a negativního tlaku, který působí na léčenou končetinu. Přitom se zlepšuje cirkulace, otevírá se cévní řečiště, lépe se předávají živiny a kyslík tkáním. U nás slouží tato metoda zejména k léčbě pacientů s  traumatickou vazoneurózou, což je onemocnění cév rukou způsobené prací s vibrujícími nástroji, jako jsou motorové pily, sbíječky, brusky. Tato léčba se však doporučuje také u různých neprofesionálních poruch prokrvení končetin, například při komplikacích cukrovky, ischemické chorobě dolních končetin nebo léčbě různých chronických defektů. Dlouho jsme byli v regionu jediní, kteří tuto metodu prováděli, dnes je druhý přístroj i na oddělení rehabilitace.

Jak by se podle vás klinika měla rozvíjet do budoucna? Máte v této souvislosti vedle nejbližších plánů i nějaké sny?

Myslím, že rozvoj by měl být ve všech oblastech naší činnosti. Chtěli bychom jednak rozvíjet pracovnělékařskou péči a také se zaměřit na výzkum. Fakultní nemocnice Olomouc je vedle svých dalších rolí také vědeckovýzkumnou organizací a naše klinika by se ráda podílela na některých výzkumných programech. Zmínila jsem problematiku azbestu, která, přihlédneme- li k alarmujícím odhadům množství uloženého azbestu všude kolem nás, je stále aktuální. S péčí o osoby dříve profesionálně exponované azbestu máme dlouholeté zkušenosti, a tak mým splněným přáním by bylo získat grantový projekt v této oblasti. Dalšími našimi výzkumnými tématy jsou a nadále budou například oblast psychické bezpečnosti práce, vliv noční práce na zdraví, přetěžování horních končetin a páteře, kde je potřebné napnout síly zejména v oblasti cílené prevence. V našem oboru je potřeba držet krok i s vývojem nových technologií a to i v mezinárodních souvislostech. I proto jsme jako klinika spolupořádali celostátní Kongres pracovního lékařství s mezinárodní účastí, který proběhl letos na konci září v Mariánských Lázních. V oblasti výuky patří potom k nejbližším plánům dokončení nových skript pro studenty anglického programu. Průběžným cílem je však také omlazování kolektivu kliniky, což není snadný úkol. Mladí lékaři o tento obor spontánně zájem příliš nejeví. Snažíme se proto spolupracovat již se studenty v rámci studentské vědecké a dobrovolné pedagogické činnosti či doktorského studia, abychom pak mohli pracovat s kolegy, které náš obor baví. V poslední době jsme tak mohli přijmout dva mladé lékaře, kteří jsou zároveň studenty doktorského programu.

A ten pracovní sen?

I ten bych měla. Nyní sídlíme v prostorách, které byly pro náš provoz upraveny z původních prostor kožní kliniky, později plastické chirurgie. Nicméně s rozšířením spektra našich vyšetřovacích metod by bylo výhledově ideální, aby byla klinika umístěna v prostorách stavebně uspořádaných tak, aby lépe vyhovovaly našemu současnému provozu.

© Copyright Fakultní nemocnice Olomouc 2019. All Rights Reserved. Prohlášení o použití cookies.