Čeština

Oční chirurgie je o disciplíně

MUDr. Oldřich Chrapek, Ph.D.

Narodil se v roce 1969 v Přerově, základní školu a gymnázium absolvoval v Hranicích na Moravě. Po maturitě odešel na medicínu, studia na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci úspěšně dokončil v roce 1994. Hned po promoci nastoupil na Oční kliniku Fakultní nemocnice Olomouc, kde je dnes vedoucím lékařem vitreoretinálního centra, a patří k předním českým odborníkům v oblasti sítnicové chirurgie. Atestace z oftalmologie složil v letech 1996 a 2002. Žije v Olomouci, je rozvedený a má dvě dcery. Ještě během studií hrál výkonnostně tenis, dnes se mu věnuje rekreačně a soupeřkami mu prý nejčastěji jsou právě jeho dcery. V roce 2010 ovšem se svým kolegou z oční kliniky Martinem Šínem získal zlato ve čtyřhře na tenisovém mistrovství světa lékařů v Banské Bystrici.

Těší mě, že se mi daří zachránit pacienty před bílou hůlkou, říká Oldřich Chrapek

Pro spoustu lidí je ranní káva neodmyslitelným rituálem, bez ní si ani nedovedou představit svůj start do nového dne. Oldřich Chrapek si ji ale každé ráno dopřávat nemůže. Pokud má operační program a ví, že půjde na sál, musí si probuzení s šálkem kávy odříct. Věnuje se totiž oční chirurgii, kde asi více než v jiných oborech platí, že se operatérovi nesmějí třást ruce. A právě kofein může způsobit třes, třeba jen malý, ale i ten je potom při přesném mikrochirurgickém operování pod mikroskopem velkou překážkou. „Chirurgie oka, to je v medicíně vlastně taková hodinářská práce,“ říká olomoucký oftalmolog, který se zaměřuje na nitrooční výkony, u nichž jsou nároky na velmi přesné operování, a tedy i jistou ruku největší.

Medicínu začal Oldřich Chrapek studovat ještě za komunistické totality, ale diplom si z Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci odnášel už jako svobodný člověk. Promoval v roce 1994 a hned po dokončení studií nastoupil jako lékař Oční kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, které zůstal věrný dodnes. „Měl jsem štěstí, protože v té době odešla z kliniky spousta lékařů, kteří si zřídili své soukromé praxe. Zůstali jen čtyři zkušení oftalmologové a nám mladým právě vystudovaným lékařům tato situace nahrála,“ popisuje své začátky před dvaceti lety.

Na olomoucké oční klinice se tak sešel s řadou svých spolužáků. „Přišlo nás najednou snad deset. Bylo to dobré období, byl tu mladý kolektiv, vycházeli jsme si vzájemně vstříc a všichni si pomáhali. Vlastně nám ani nic jiného nezbývalo, protože se nám zkušenější lékaři moc věnovat nemohli, měli toho sami nad hlavu. Nebylo se moc koho ptát, museli jsme si poradit sami, ale zase jsme se o to dříve mohli dostat k zajímavé práci, protože pozice byly neobsazené,“ vzpomíná Oldřich Chrapek, který tehdy začal se současným přednostou kliniky profesorem Jiřím Řehákem pracovat v ambulanci pro oční komplikace diabetu. „Zaměřoval jsem se stále více na léčbu chorob sítnice. Zpočátku jsem pacienty ošetřoval pomocí laseru pouze v ambulanci, během pěti nebo šesti let jsem potom začal i operovat v oblasti nitrooční chirurgie, které se věnuji dodnes,“ říká.

Ročně Oldřich Chrapek provede kolem 400 operací šedého zákalu a asi 200 specializovaných výkonů na sítnici. Jsou to tedy tisíce lidí, kterým pomohl zlepšit vidění, nebo je dokonce zachránil před doživotní slepotou. „Zejména u onemocnění sítnice se hraje o to, jestli člověk bude, nebo nebude úplně slepý. Naštěstí se nám ale téměř u všech pacientů podaří jejich zrak zachránit a zajistit jim tak, aby v dalším životě nechodili s bílou holí a nebyli odkázaní na pomoc druhých. Osobně si asi nejvíce cením toho, a snad se nepletu, že za celou dobu, co operuji, se mi u každého pacienta podařilo vždy alespoň jedno oko zachránit. Těší mě, když mě pak někdo z mých pacientů potká a hlásí se ke mně, mám pak ze své práce opravdu radost,“ konstatuje lékař.

Operace oka a celkové možnosti léčby očních vad a onemocnění se za dvě desítky let, co Oldřich Chrapek působí v oboru, výrazně změnily. „Největší posun je asi v tom, že do oka vstupujeme stále menšími a menšími řezy. Operační rány jsou dnes tak malinké, že se samy po výkonu zatáhnou, oko netrpí velkou ztrátou nitroočního tlaku a drží si svůj tvar. Tím pádem není dnes ve velké většině případů třeba ránu zašívat, operace jsou šetrnější k pacientovi, který stráví méně času na sále, a oko se lépe hojí,“ vypočítává oftalmolog.

K obrovskému posunu v oftalmologii za tu dobu podle jeho slov došlo v kvalitě používaných materiálů i v přístrojové technice, zejména pak v optice používané během operačních výkonů a také se neustále zmenšují operační nástroje, a menší jsou tedy i zásahy do operovaného oka. „Když jsem začínal, pacienti po operaci šedého zákalu zůstávali týden na lůžku v nemocnici a teď jdou prakticky rovnou ze sálu domů. Taková operace trvala přes půl hodiny, dnes je to většinou deset minut. Sítnici nyní operujeme za třicet nebo čtyřicet minut, dříve byl pacient na sále i dvojnásobek tohoto času. V oboru v posledních letech dominuje lokální umrtvení pomocí kapek nebo injekce vedle oka, snahou je vyhnout se celkové narkóze, která znamená větší zátěž, protože naši pacienti mají mnohdy i osmdesát nebo devadesát let,“ vysvětluje Oldřich Chrapek.

Zatímco tedy pro nemocné jsou operace šetrnější, rychlejší a méně zatěžující, pro chirurga jsou obtížnější. Pacient je během výkonu při vědomí, může pohnout okem, hlavou, tělem. „Musíme tedy svou práci udělat přesně a rychle, což zvyšuje nároky na operatéra. Ale je to asi jako všechno otázka cviku. V medicíně je nitrooční chirurgie takovou hodinářskou prací. Člověk musí být šikovný, mít trpělivost, ale také disciplínu. Před operací třeba nemůžu posnídat kávu nebo se nemůžu během operace rozčílit. Třásly by se mi ruce a to by mohl být při přesné práci pod mikroskopem velký problém,“ konstatuje lékař.

K nejobtížnějším výkonům, které Oldřich Chrapek provádí, patří operace sítnice. „Je to tenká tkáň podobná blance, která je rozepjatá po zadní části uvnitř oka. Na sítnici dopadá světlo a světločivné buňky vytvářejí obraz, který je pak zrakovým nervem přenášen do mozku. Když se sítnice odchlípne, buňky se vzdálí od stěny oka, kterou se k nim dostával kyslík. Jsou tedy bez kyslíku a odumírají. To se stává častěji lidem nad padesát let, ale setkáváme se i s výrazně mladšími pacienty. Někdy je odchlípení způsobeno úrazem, nejčastěji je ale příčina neznámá,“ vysvětluje lékař. Bez následků pak odchází pouze člověk, který je včas operovaný, přičemž rozhodují dny. Pokud přijde déle než týden po odchlípení sítnice, už ani operace neodstraní všechny následky.

Při operaci lékař vstupuje nástroji do oka ze stran až za čočkou. „První operace sítnice na světě byla provedena v roce 1980 a přístup je i dnes stále stejný. Jen naše nástroje se čím dál více zmenšují, a zásahy do oka jsou tedy menší,“ říká Oldřich Chrapek. Nejvíce jej prý jako odborníka těší, když si jeho práce všimne někdo v zahraničí. „Operoval jsem slečnu, která studovala hru na varhany v rakouském Grazu. Měla oboustranné odchlípení sítnice, každé oko jsem dělal jinou technikou. Když pak byla ve škole v Grazu a musela jít na vyšetření k tamním odborníkům, sešli se nad ní dva tamní profesoři a prý se shodli na tom, že jsem udělal dobrou práci. Potěšilo mě, když mi to líčila. Pozvala mě pak i na svůj koncert v rámci každoroční Noci kostelů,“ dodává s úsměvem.

Olomoucké oční lékařství, a zejména pak oční chirurgie má dobré jméno v celém světě už téměř sto deset let. Primář očního oddělení olomoucké nemocnice Eduard Konrad Zirm provedl v roce 1905 v hanácké metropoli první úspěšnou transplantaci rohovky na světě. Mezinárodně uznávanou kapacitou byl i dlouholetý přednosta olomoucké kliniky Václav Vejdovský. „Také dnes si držíme v kvalitě naší péče evropský standard. Když potom na mezinárodních kongresech řekneme, odkud jsme, zahraniční kolegové sice mnohdy nevědí ani to, kde leží Česká republika, Zirmovo prvenství se jim ale ve spojení s Olomoucí a s historií oftalmologie vybaví,“ říká Oldřich Chrapek.

 

© Copyright Fakultní nemocnice Olomouc 2018. All Rights Reserved. Prohlášení o použití cookies.